Jdi na obsah Jdi na menu
 


dopis na rozloučeni

28. 11. 2010

 

Cítím, jak je život krátký
a každou chvíli někdo umírá.
Když i já sám strkám hlavu do oprátky,
když i já sám ty dveře zavírám.
Až stolička spadne, bude konec asi.
A neuslyším už nikdy zpívat ptáky.
A neuvidím ty krásné zlaté vlasy,
co zdobili jí tvář, a oči její taky.
Potom smrt zahalí celý svět i tebe
a černým pláštěm obejme mě noc.
Vím, že už nikdy nezahlédnu nebe
a taky slunce, co měl jsem rád a moc.
A teď když píšu tyto řádky,
jen slané slzy skrápějí mou skráň.
Lze jenom říct, jak je život krátký,
miloval jsem, a proto umírám.
dopis

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář