Jdi na obsah Jdi na menu
 


černé rozcestí

18. 10. 2011

 http://nd01.jxs.cz/667/040/79a22e5692_35528696_o2.jpg

Stojím sama na černé cestě,
stromy skučí ve větru teskně.
Stojím před černým rozcestím,
vítr si pohrává se spadaným listím.

Na černém nebi hvězdy poblikávají,
a mě tu zcela samotnou zanechávají.
Jsou jich tisíce,miliony
a já jsem tu úplně sama pod nimi.

Začínám potichu vzlykat,i když mě nikdo nemůže slyšet
V tu samou chvíli začíná i pršet.
Dešťové kapky se mísí s mými slzami..
Cítím beznaděj..nikdo už nepomůže mi..

Už dávno nevěřím ve štěstí
Ani plamínek naděje ve mně už nehoří..

Začíná bouře..slyším hromy, vidím blesky.
Vzpomínám, jak mi kdysi bylo hezky..
Kdysi dávno, připadá mi to jako století
Když jsem ještě znala lásku a přátelství..

Jediné mé přání je se vším skoncovat
Nemá cenu si něco nalhávat
Chci pryč z tohohle světa, kde o mě už stejně nikdo nestojí.
Už mě tu nic a nikdo nedrží..

Vytáhnu svou stříbrnou dýku
Zaleskne se ve svitu měsíce..
Naposledy pohlédnu a na svět..a..
A zabodnu si ji rovnou do srdce..

Umírám se šťastným úsměvem na rtech
Konečně už mám po trápení a po starostech..
Nevím, jestli mě tam dál něco čeká..
Ale určitě to bude lepší než tady ta muka….
zorcestí

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář